Mátově zelená svatební kapitola / Mint Green Wedding Chapter

Poslední den focení lahodných dezertů do mé chystané knihy byl tady a já s nostalgií zjistila, že krásný proces vymýšlení, chystání, zdobení, malování, pečení, nakupovaání, ochutnávání, ladění a vymazlování detailů je pomalu u konce. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že se zase rychle blíží den, kdy vám budu moci moji knížku představit a z toho mě moc příjemně zašimralo v žaludku. Něco krásné končí, ale jiné začíná.
Na poslední den focení jsem si nechala svatební den, to abychom zkončili v hodně slavnostním stylu. A že jsem se cítila jako bych se opravdu sama vdávala... Přípravy jsem jak je mým dobrým zvykem nepodcenila a tak jsem se 14 dní předem vydala objednat svatební kytici. To co následovalo si zaslouží samostatný článek na mém blogu a rozhodně to nepřeji zažít žádné nevěstě.
Já to jen ale v rychlosti shrnu, protože jsem jim nakonec moc vděčná, že mi kytku nejen nenachystali, oni o ní po změně směn ani nevěděli, prý jsem byla v jiném květinářstvé (a to jsem tam byla osobně 2x a 2x jim volala). Objednané květiny, dokonce vyprodali, a tak mi kytici ani na počkání nemohli navázat. Zaplacenou zálohu mi prý vrátit nemohou, protože jsem ji platila jiné směně a jim by nehrála pokladna. Prý mám jít jinam. No zálohu mi nakonec vrátili. Bylo šest večer a mi ráno začínali svatbu fotit... (hlavou mi jen prolítlo, že jsem ráda, že to není na moji svatbu, i když focení knihy jsem celou dobu prožívala podobně jako přípravy svojí svatby). Takovou věc, jako fotit sboji první knihu si člověk musí užít.
Z květinářství nás poslali do jejich druhého obchodu, že tam prý ty květiny ještě mají. Vůbec nebudu komentovat úroveň služeb a fakt, že nás po tom, co to zvrtali poslali ještě do jejich druhého obchodu. No uznejte, šli byste?
No a tak skleslí s manželem ruku v ruce odcházíme bez kytice a vydáváme se vstříc západu slunce, směrem centrum, že snad někde jinde pořídíme. Koutkem oka jsem po nějaké době bezmyšlenkové chůze zahlédla maličký stánek s usměvavou paní, která za milého pobrukování urovnává na konci dne překrásné bílé růže. Výsledkem se můžete pokochat na fotografii. Paní nám sice svatební kytici uvázat neuměla, ale růže byly tak krásné, že jsem vzala všechny zbylé co měla a s mojí úžasnou dekorstylistkou Denisou jsme se k tomu postavily čelem.
Při placení mi paní květinářka řekla, že tyhle růže ještě nikdy neměli, že jsou na speciální objednávku a že jich většina dnes ráno odletěla na zahraniční svatbu a že tyhle jim zbyly. Měla ohromný strach, že je už neprodá a že jí tam zvadnou. Prý jsem ji zachránila a udělala ohromnou radost. Chápete to, já prý zachránila ji! Málem jsem ji objala :-)

No a tak se uzavírá jedna kapitola krásných příprav knihy a s velkým očekáváním otevírám druhou... Držte mi prosím palce a moc se těším, jak se vám bude líbit. Tohle je teprve začátek.

Děkuji moc prvotřídnímu fotografovi Davidovi Tureckému z Grove Studia, úžasné dekor stylistce Denise Zemanové a nejmilejší a nejspolehlivější produkční na světě Daniele Salačové.

http://grovestudio.cz/
http://www.desina.cz/